O svatbě v džínách, zrodu Povídkářek a jejich dalším osudu, o svém prvním čerstvě dopsaném románu. „Moc ráda píšu venku, když je hezky, opírám si záda o vyhřáté trámy staré stodoly,“ svěřuje se moje oblíbená spisovatelka a spolupovídkářka Jana nad šálkem voňavého cappuccina.
Po slunečních paprscích zbyly jenom rozpálené dlažební kostky. Přes koženou podrážku hnědých mokasín necítil nic. Stěny dýchaly do ulic horko, které nasály přes den. Z oken pootevřených do zadních dvorků, načichlých loužičkami psů a opilců, protahoval spálený olej. Zadíval se na umaštěnou nerezovou desku s prázdnými kbelíky od nakládaného zelí, kečupu a hořčice. Vzpomněl si na jednu takovou hospodu na malém městě, kde prsty se zašpiněnými nehty ulamoval bramboráky. Polkl.Pokračovat ve čtení →
Když jste naším čtenářem, zákazníkem, návštěvníkem webu nebo odběratelem novinek, svěřujete nám své osobní údaje. Za jejich ochranu a zabezpečení zodpovídáme. Seznamte se proto s ochranou osobních údajů, zásadami a právy, která máte v souvislosti s Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR).Pokračovat ve čtení →
Poznal, že byla dneska s někým jiným. Vždycky to poznal, ale dnes se to stalo po delší době. Byla nápadně vášnivá a taky jinak voněla. Musel to říct nahlas, protože jinak by se tím pocitem zadusil.
„Dneska jsi byla s někým jiným,“ konstatoval, ale dusil se pořád. Pokračovat ve čtení →
Byla zatraceně chladná listopadová noc a pára, která mi stoupala od úst, se mísila s cigaretovým dýmem. Opřený o kapotu černého BMW jsem kouřil už třetí cigáro, pozoroval mrazivě jasnou oblohu a namlouval si, že letadla, která se po ní v těsném závěsu prohánějí, jsou padající hvězdy. Jen blázen by si v té zimě vychutnával kouzlo velebného ticha venku před domem.
Ty jo, a jak se křtí elektronická kniha? A jak jsme se při tom tvářily? Pokračovat ve čtení →
Když jsem šel do práce, vítr vál obráceně než včera. Tloukl mi do zad. Sombrero mi ulétlo hned před domem a vítr jej poháněl velikou rychlostí směrem k Částkově ulici. Můj chabý fyzický stav a slaboučké nožičky mi dovolily za unikajícím sombrerem jen symbolicky popobíhat. Naštěstí byl hustý provoz a sombrero se přisálo na bok veliké dodávky.
Tahaly ji za oči, aby se podívala. Byly všude. Připomínky, které nechtěla vidět. Jenže to jde, když ještě teď cítí, jak voní? Pokračovat ve čtení →
Plzeňské trio Povídkářky.cz vydává první povídkovou knihu. Devět příběhů je inspirovaných dobrodružstvím, létem a vůní kávy a svobodou. V prodeji je už nyní, ale oficiálně ji Povídkářky představí na autorském čtení 22. listopadu v Plzni. Pokračovat ve čtení →