Vždycky s tebou

Poznal, že byla dneska s někým jiným. Vždycky to poznal, ale dnes se to stalo po delší době. Byla nápadně vášnivá a taky jinak voněla. Musel to říct nahlas, protože jinak by se tím pocitem zadusil.

„Dneska jsi byla s někým jiným,“ konstatoval, ale dusil se pořád.

Podívala se na něj a pak ho políbila na nos.

„Vždycky jsem s tebou.“

* * *

Ocitnout se v jeho pokoji bylo brutální deja vu. Viděla jsem nás všude. Naše somebodies that we used to know. Chtěl mi půjčit knihu, ale nemohl ji najít. Když prohledával pátý šuplík, začala jsem se smát, na jak laciný kino mě pozval. Řekla jsem, že to nevadí, že půjdu, a málem se to povedlo. Doprovodil mě ke dveřím. Ulevilo se mi. Zvládla jsem to, odolala jsem pokušení!

Velmi, velmi předčasné, pokárala jsem se zpětně, ale pocitu neporučíš. Objali jsme se na rozloučenou a to byl průser. Tiskl mě k sobě pevně, nebo já jeho?, zarývali jsme si nehty do zad, cítila jsem jeho dech na svém uchu a on můj na svém krku. To byl začátek naší soukromé apokalypsy. V objetí tak těsném, že se ze dvou stane jeden, jsme se dokolíbali zpět do bytu, do jeho pokoje. Z levnýho kina byl rázem nadčasový pětihvězdičkový biják, ještě před úvodními titulky.

Když jsem se probudila z tranzu, leželi jsme vedle sebe, dvě vyčerpaná oddechující těla, co právě absolvovali cestu kolem celého vesmíru. Jak jsem procitala, pokoj se proměnil. A proměnil se i on. Nejprve rysy jeho obličeje, pak vlasy, vousy a nakonec celá tvář.

„Dneska jsi byla s někým jiným,“ zašeptal.

Podívala jsem se na něj a pak ho políbila na nos. „Vždycky jsem s tebou.“

 

/Martina Hudečková/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *