Martina Hudečková: Výstup z komfortní zóny je semeniště inspirace

Vydává povídkové knihy a ráda žertuje o tom, že si porodila svou vlastní múzu. Její nová sbírka povídek Být či nebýt mámou otevírá témata, o kterých se těžce mluví, ale přesto je řeší celá řada žen.

Sympatická spisovatelka Martina Hudečková říká, že v kolotoči mateřství je důležité neztratit sama sebe. „Výstup z komfortní zóny je vždycky semeniště inspirace. Od narození dcery jsem hýřila a stále hýřím milionem nápadů,“ usmívá se během rozhovoru.

Marti, nedávno vyšla tvá nová povídková kniha Být či nebýt mámou. Název sice napovídá, co je hlavním tématem, ale můžeš prozradit ještě trochu víc?

Snažila jsem se posvítit na temné kouty mateřství. Povídky se dotýkají témat, jako je smrt dítěte nebo rozhodování o životě dosud nenarozeného miminka s downovým syndromem, ale taky třeba o tom, jaké věci mezi nebem a zemí se ti můžou přihodit na samotě pod ořechem.

Tuším, že tě k ní inspirovala tvoje dcera Nina, alespoň částečně. Do jaké míry? Myslíš, že se dá říct, že máš inspirativní dceru a že díky ní máš víc nápadů?

V předmluvě si dělám legraci, že jsem si nejspíš porodila svou vlastní múzu. Něco na tom bude, ale myslím, že každé dítě je výjimečné a inspirativní, stejně jako celá ta nová situace, do které tě mateřství hodí. Alespoň já to tak mám, každý to může vnímat jinak. Výstup z komfortní zóny je vždycky semeniště inspirace. Od narození dcery jsem hýřila a stále hýřím milionem nápadů, jen mi kolikrát chybí čas a prostor k jejich realizaci, což je pak pro mě opravdické peklo. Každopádně bych neměnila, věřím, že všechno se děje správně. Když to podtrhnu a sečtu, od jejího narození jsem vydala víc knih než kdy předtím (úsměv).

Psát povídky je těžší, než se na první pohled zdá. Co je podle tebe u dobré povídky nejdůležitější?

Ty jo, napsat povídku je pro mě stejně těžký jako vypít kafe a sníst dort (smích). Ke zrodu povídky mi stačí, aby přišel správný impuls, a abych zrovna měla po ruce notebook nebo papír a tužku. Pak už ze mě slova padají samy. Ten proces je u mě plynulý, přirozený, lehký. Prostě píšu, píšu, občas se zamyslím, hryžu tužku nebo hledám synonyma na Tezauru, mračím se, směju se, a najednou je dopsáno. A co je podle mě nejdůležitější, kromě první věty, point, zvratů a takových těch věcí, o kterých se obecně ví? Nechat ji pár dnů uzrát, odležet. Přemýšlet, čím ji vyšperkovat, dělat si poznámky. Pak se k ní vrátit a editovat tak dlouho, dokud si z ní sama nesedneš na zadek.

Kdyby sis musela vybrat, vzdala by ses spíš čtení nebo psaní? Proč?

Tak to je pro mě šílená Sophiina volba! Ale ok, Sophie se taky musela rozhodnout. Vzdala bych se asi psaní. Beru to tak, že jsem toho za svůj život víc přečetla, než napsala. Ale obrečela bych to.

Chtěla bys v budoucnu napsat třeba román nebo novelu? Nebo máš už něco rozpracováno?

Chtěla bych moc. Do psaní románu jsem se pouštěla už několikrát, ale vždycky to na něčem ztroskotalo. Naposledy na tom, že se mi dcera narodila pět týdnů před termínem (smích). Dobu mezi odchodem z práce a jejím narozením jsem chtěla naplno věnovat psaní, myslela jsem to tak vážně, že jsem si dokonce koupila doménu hespiseknihu.cz a pravidelně tu informovala svých asi pět fanoušků, jak jsem daleko. Takže knihu rozpracovanou sice mám, skončila jsem přibližně v polovině, ale váhám, jak a jestli vůbec s ní naložit dál, protože jsem se jejímu tématu už hodně vzdálila. Nemáš nějaký nápad (úsměv)?

Ty jo, jak tak čtu, co Martina Heš Hudečková všechno napsala, tak si myslím, že to u tebe určitě přijde samo. A když už jsem zmínila tvoje jméno, jak vlastně vznikla tvoje přezdívka „Heš“?

Vznikla v jedné podzemní kobce, kterou jsme láskyplně přezdívali rektálek. Během studií jsem tady brigádničila v callcentru. Pracovali jsme s čísly platebních karet, které se k nám kvůli bezpečí dostávali zakódované – zahashované. Nejdřív mě jen bavilo, jak to slovo zní, a pak jsem zjistila, že jeden z oficiálních překladů „hash“ je „zmatenina“, což ke mně náramně sedí. Bylo to navíc v období, kdy na facebooku frčela prostřední jména, a čím ulítlejší, tím lepší, tak jsem si Heš přivlastnila a mí kamarádi si ji postupně transformovali v Hešidlo, Hešidýlko, Hešátora, Hešovou… Baví mě to dodnes (smích).

Existuje nějaký žánr nebo konkrétní téma, do kterého víš, že by ses jako spisovatelka nikdy nepustila?

Žánr vyloučit nedokážu, z témat zřejmě politika a historie. Možná proto jsem se tak zamilovala do tvého románu Kdo zastaví déšť, dokázalas totiž témata, ve kterých bych já totálně plavala, podat naprosto dechberoucím způsobem.

Jéé, ty vždycky víš, jak mě rozveselit, zase se červenám. Ale zpátky k tobě. Co se Ti vybaví, když se řekne svoboda?

Tak to tě potěší, protože v aktuální chvíli se mi vybaví úryvek z tvého románu: „Podle mě chceš prostě žít, utíkat ven, chodit tancovat… Myslím, že máš uměleckou duši.“ Představuju si svobodu jako prostor, ve kterém můžu být sama sebou. Psát co chci, číst co chci (a taky nemuset se rozhodnout jen pro jedno z toho), tvořit, šťastně existovat, nemuset si na nic hrát, moct říct nejen „chci“ nebo „nechci“, ale taky „nevím“.

Myslíš si, že dnešní doba je nakloněná tomu svobodně psát víc než která jiná, ať už se bavíme třeba o politice nebo o možnosti samovydávání knih?

Stoprocentně. Každý druhý člověk ti dneska řekne, že jeho snem je napsat knížku. Mám pocit, že dneska jediný, co v tom člověku brání, je on sám.

Jsi sice máma, ale působíš jako studentka. Jak to děláš, že vypadáš tak svěže a uvolněně? Máš na to nějaký speciální recept?

Ježiš, to je nádherná otázka na závěr! Děkuju za kompliment. Můj recept je jednoduchý a komplikovaný zároveň: neztratit v kolotoči mateřství sama sebe.

Rozhovor s Marti dělala Helča. Nad kafem samozřejmě.

Jaká je Martina?

Když se scházíme u kafe, její milý úsměv je vidět už zdálky. Pak ani na chvíli nezmizí. Styl, jakým Martina píše, je opravdu jedinečný a vždycky ho spolehlivě poznám. Tím se může chlubit jen hrstka spisovatelů. Málokterá povídka mě dokáže tak přirozeně a nenuceně pobavit tak jako ta Martiny. Je navíc skvělá korektorka. Bez ní bych byla ztracená.

PS: Už máte naši povídkářskou e-knihu? Tak šup pro ni (sem). Stojí jen 49 korun a najdete v ní 9 báječných povídek o létě, lásce a cestování.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *