Lisboa, menina e moça

Udělala jsem všechno tak, jak jsem měla.

Na plotně jsem nechala jeho oblíbené jídlo, vyprala a vyžehlila mu oblečení a složila ho do skříně do úhledných komínků podle barev. Dala jsem si záležet na tom, aby bílé košile byly vlevo, barevná trička uprostřed a černá trička vpravo. Takhle si to přál.

„Kolik lidí tam bude? Kolik chlapů? A kdo přesně?“ ptal se mě pořád dokola. Ještě nikdy mě na služební cestu nepustil. Vždycky jsem se z ní musela nějak vymluvit, protože jinak by se zlobil.

Teď mě navzdory všemu vykrucování chtěl můj šéf poslat tak daleko…  A to se nedalo odmítnout. Vynikala jsem. V práci mě každý potřeboval. Přišla jsem s tím domů jako s hotovou věcí a prohlásila, že jedu a basta. On v prvním okamžiku ani necekl. Jak se však začal blížit můj odjezd, byl čím dál tím víc nervózní. Přesvědčoval mě, abych nikam nejezdila ani tentokrát, jenomže ono to zkrátka nešlo. Věděla jsem, že jestli chci být s ním a zároveň se naposledy v životě nadechnout svobody, musím to udělat. Mohla jsem si být stoprocentně jistá tím, že další šanci v práci už nedostanu, že příště mě nikam nepošlou.

Slíbila jsem mu, že než odjedu, domácí povinnosti budou hotové, že na podlaze nenajde ani smítko prachu, že bude mít připravenou večeři a naplněnou lednici. V den odjezdu jsem raději zmizela na letiště o dvě hodiny dřív, než bylo nutné. Nechtěla jsem ho zastihnout, až přijde z práce a začne dělat na poslední chvíli scény.

Najednou jsem si uvědomila, že jsem to skutečně dokázala. Drncala jsem po letišti se svým malým kufříkem, na odletové tabuli jsem četla názvy všech těch báječných měst. Cítila jsem, že můžu všechno, že už se nikdy nemusím ohlížet zpátky. Lhala jsem sama sobě, ale na tom teď nezáleželo. Lisabon čekal.

Seděla jsem na břehu řeky Tejo, která jako kdyby se těsně před ústím do Atlantiku zařezávala do pevniny a dělala si nárok na město. Praca do Comércio, obrovské vzdušné náměstí se žlutými budovami, vítězným obloukem a jezdeckou sochou Josefa I., jsem měla za zády, zatímco přede mnou byla šedomodrá řeka, most 25. dubna a socha Ježíše, který shlížel na Lisabon. Skoro jako v Riu.  Velká pravidelná náměstí jako Praca do Comércio byla většinou obklopena budovami ze čtyř stran. Místo čtvrté strany se přede mnou však třpytila voda.

Davy lidí tady čekali na západ slunce. Všichni vypadali svobodně. Já se zatím nedokázala rozhodnout, jestli je mi ze samoty smutno nebo veselo. Pak jsem si uvědomila, že to není samota, ale svoboda. Byla krásná, ovšem neměla mít příliš dlouhého trvání. Po dvoudenní konferenci mi před odletem zbýval poslední volný večer a volný půlden.

Konference mne však nevyčerpala, to ne. Vyčerpaly mne jeho zprávy. Byla jsem s ním v kontaktu téměř čtyřiadvacet hodin denně. Hlásila jsem, co zrovna dělám, kdo se v mé blízkosti nachází, v kolik hodin jdu spát a kdy se vrátím na hotel. Volali jsme si několikrát denně. Mohla jsem lhát, ale říkala jsem pravdu. I tak mi před několika minutami nadával do telefonu, že ho určitě podvádím místo toho, abych se starala o domácnost, přestože jsem neudělala nic špatného.

Zeptala jsem se sama sebe, kdy jsem se změnila, kdy jsem mu poprvé tohle všechno dovolila a kdy se ze mě stala tahle ustrašená osoba.

Kytarista začal pár metrů ode mě vybrnkávat písničku Tears in Heaven. Tloukla se s fadem, jehož melodie se nesla slaným vzduchem z opačného směru. Působilo to podivně. Podívala jsem se na svůj mobil a vypnula ho. Věděla jsem, že ho zase zapnu, že se zítra vrátím domů a že můj život se už nikdy nezmění. Byla jsem krůček od toho utéct navždycky, zůstat tady nebo běžet ještě dál. Klidně až za Atlantik. Nešlo to. Tisíce závazků mě držely doma. Ovšem ta představa byla nádherná, a tak jsem u ní ještě několik hodin zůstala.

Chvíli jsem plakala. Když jsem si otřela slzy, sledovala jsem s ostatními svobodnými lidmi západ slunce.

/Helena Žáková/

Líbila se Vám povídka? Chcete si přečíst další? V pohodlí domova, v kavárně, ve vlaku nebo v autobuse… Naše povídky Vás zahřejí u srdce. A co je nejlepší? Knihu momentálně nabízíme úplně zdarma! Získejte ji TADY!

A pokud se Vám stýská po létě, sáhněte po naší letní povídkové knize! TADY!

 

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *