Sombrero

Když jsem šel do práce, vítr vál obráceně než včera. Tloukl mi do zad. Sombrero mi ulétlo hned před domem a vítr jej poháněl velikou rychlostí směrem k Částkově ulici. Můj chabý fyzický stav a slaboučké nožičky mi dovolily za unikajícím sombrerem jen symbolicky popobíhat. Naštěstí byl hustý provoz a sombrero se přisálo na bok veliké dodávky.

Pokračovat ve čtení →

Dvojče smíchu

Otočila se po tom klukovi už asi podesáté, ale pořád to nebyl Lukáš. Když se nahlas zachechtal poprvé, projela jejím náhle zkamenělým tělem naléhavá vlna vzpomínek. Proměna v sochu trvala jen krátce. Dolila si rozklepanou rukou vodu, napila se příjemně chladivé tekutiny, která osvobodila jazyk ze suchého sevření dásní, a pak se odvážila otočit hlavu. Nebyl to on, samozřejmě. Přesto se ohlédla znovu po každém klukově zasmání, snad aby si ověřila, jestli se nespletla. Buď ji klame zrak nebo sluch nebo má Lukáš dvojče smíchu, tak jako jednou našel Joey v Přátelích dvojče své ruky.

Pokračovat ve čtení →

Óda na Evropu

Na silnici, obklopené uměle vytvořenými obchody se suvenýry, které měly ke skutečným středomořským domům opravdu daleko, panoval nepředstavitelný ruch. K řeckým šoférům přistupovali do aut různí spolujezdci. Řidiči se neobtěžovali zajíždět do postranních uliček, aby nebrzdili provoz. Zastavili uprostřed silnice a ostatní automobiloví umělci se jejich počinu bez mrknutí oka přizpůsobili tak, že vjeli do protisměru.

Pokračovat ve čtení →

Zahradnice

Zastrčila si zrzavý pramínek za ucho. Kdyby teď před ni někdo postavil zrcadlo, ani by se na své alter ego nemusela podívat. Znala se. Na čele měla šmouhu a tváře napudrované půdou. V udusaných cestičkách mezi záhony, z nichž vytahovaly žíznivé listy saláty, byly zašlapané kamínky, které jí sem tam zatlačily do bosých chodidel.Pokračovat ve čtení →