Z celého našeho povídkářského srdce vás zveme na vánoční večírek. Budeme číst ze 3 románů a těšíme se i na vaši tvorbu. Přijďte. Dáme si kafe, svařák nebo punč. Pokračovat ve čtení →
Vánoční povídkářský večírek
James
Co by se mohlo stát, kdyby hrdina z románu Kdo zastaví déšť byl skutečný…
„Něco pro tebe mám,“ řekla jsem s úsměvem v okamžiku, kdy poprvé nastalo rozpačité ticho. Schovávala jsem si tohle eso v rukávu právě pro podobný případ. Neměla jsem v úmyslu ho tasit zbytečně brzy, ovšem teď se to hodilo. Vytáhla jsem zpod židle pánskou dárkovou taštičku a položila ji na stůl.Pokračovat ve čtení →
Fialový déšť
„Jé, ale já pro tebe nic nemám,“ zhrozila se, když vyndal z tašky oválný balíček a postavil ho na stůl vedle jejího šálku kávy.
„Tys nikde nebyla,“ zasmál se, ale v duchu se profackoval. Její tvář zůstala vážná.
Věděl, jak moc touží vypadnout a nemůže. Od malýho dítěte se neutíká.
Taková pitomá bota, pitomej fór, nejpitomější jsou vždycky ty pravdivý, ale zpátky už ta slova nevezme, tak co.
„Promiň,“ sklopil oči.
Mávla rukou, a dokonce se usmála, urvalo mu to další kus srdce. Ostatně to byla právě ona, kdo by si mohl s odřezky jeho srdečního svalu založit celé muzeum.
Kreativní víkendové psaní v Plzni. Workshop plný inspirace a spisovatelských tipů
Jak se píše román? Kde vzít první větu? A jak napsat dobrý příběh? Jestli teď držíte v rukou tužku, díváte se na prázdnou stránku zápisníku a chcete psát, ale nevíte, jak, přijďte na kreativní víkendové psaní v Plzni. Povídkářky vás rozepíšou, budete tvořit a bavit se s ostatními autory.Pokračovat ve čtení →
Letní cigareta
Poslala jsem tě do baru.
A ty jsi mi poslal selfie. První takové na světě.
S hruškovicí, v níž se odráželo skomírající světlo. Prohlížela jsem si tvůj pohled, lehoučce zastřený, a chtěla v něm číst.
Bar, který neexistuje.
A to ostatní ano? Napíná se mezi námi něco, čemu neumíme nechceme říkat jménem? Vlnové délky, po nichž ke mně běhá rozechvění, které mi zatřese tělem.
Tiskla jsem si displej k obličeji. Byl jsi tak blízko. Odezírala jsem ze tvých rtů, zatímco na mých škobrtala slova, která jsem nedokázala vyslovit.
Existuje něco mezi vzduchem a vzduchem?
Přiletěl jsi a zase jsi zmizel. Pokračovat ve čtení →
Rande v pekle
„Kdybychom se potkali u nás doma, pozval bych vás na rande,“ vyhrkl s tlukoucím srdcem Blackwell. Tak. Konečně to řekl. Odhodlával se k tomu už několik dní. „Slečno?“ zaskuhral, jako kdyby se chtěl ujistit, že ho slyšela.
Mandy nejdřív překvapeně povytáhla obočí. Potom se usmála. „Mluví z vás ty oblbováky, desátníku,“ prohlásila. „A taky to, že jste už dlouho neměl ženskou.“Pokračovat ve čtení →
V sobotu 10. srpna čteme v Kutné Hoře!
My tři. Naše povídky. Naše romány. Kafe po ruce. A milovaná Kutná Hora. Přijďte nás potkat při čtení na ulici.Pokračovat ve čtení →
Večer s Maxem
„Vykašlal jsem se na školu,“ nahlásil jí vesele hned po příchodu a objednal si kávu.
„Tak co tady teda děláme?“ nezeptala se a objednala si kávu taky.
„Páni,“ řekla neutrálně a nebylo v tom ani tak „ničíš si život, vzpamatuj se, proboha“, jako spíš lítost a obava – „co když se už nikdy neuvidíme?“
Měla mu pomoct připravit se na zkoušku dospělosti a její přítomnost najednou ztratila význam. Do šíje se jí navíc zakousla představa, že už třeba nikdy nebudou mít důvod vypít si spolu kafe, koukat na sebe, sedět blízko, sklánět se nad knihami, dotýkat se rameny.
„A co budeš dělat?“
Tam, kde končí příběhy
Odlepila si od stehna roztřepené džínové kraťasy a poposunula si sluneční brýle. Po zpoceném nose klouzaly na špičku. Postávala na podlouhlém náměstí, které přetínala silnice. Na levé straně svítil obchod, před nímž Vietnamec z beden vybíral nahnilé pomeranče, co to už dávno měly za sebou. Napravo se tiskly smíšené potraviny ke smíšeným potravinám. Pokračovat ve čtení →
Marnost
Každé dopoledne přesně ve čtvrt na jedenáct, kdy si v kancelářské kuchyňce dávala desetiminutovou pauzu, zavolala rodičům na pevnou linku. Při prvním vyzváněcím pípnutí si povzdechla, protože si vždycky vzpomněla na to, že se jí stále nechtějí vzdát.Pokračovat ve čtení →