My tři. Naše povídky. Naše romány. Kafe po ruce. A milovaná Kutná Hora. Přijďte nás potkat při čtení na ulici.Pokračovat ve čtení →
V sobotu 10. srpna čteme v Kutné Hoře!
Večer s Maxem
„Vykašlal jsem se na školu,“ nahlásil jí vesele hned po příchodu a objednal si kávu.
„Tak co tady teda děláme?“ nezeptala se a objednala si kávu taky.
„Páni,“ řekla neutrálně a nebylo v tom ani tak „ničíš si život, vzpamatuj se, proboha“, jako spíš lítost a obava – „co když se už nikdy neuvidíme?“
Měla mu pomoct připravit se na zkoušku dospělosti a její přítomnost najednou ztratila význam. Do šíje se jí navíc zakousla představa, že už třeba nikdy nebudou mít důvod vypít si spolu kafe, koukat na sebe, sedět blízko, sklánět se nad knihami, dotýkat se rameny.
„A co budeš dělat?“
Tam, kde končí příběhy
Odlepila si od stehna roztřepené džínové kraťasy a poposunula si sluneční brýle. Po zpoceném nose klouzaly na špičku. Postávala na podlouhlém náměstí, které přetínala silnice. Na levé straně svítil obchod, před nímž Vietnamec z beden vybíral nahnilé pomeranče, co to už dávno měly za sebou. Napravo se tiskly smíšené potraviny ke smíšeným potravinám. Pokračovat ve čtení →
Marnost
Každé dopoledne přesně ve čtvrt na jedenáct, kdy si v kancelářské kuchyňce dávala desetiminutovou pauzu, zavolala rodičům na pevnou linku. Při prvním vyzváněcím pípnutí si povzdechla, protože si vždycky vzpomněla na to, že se jí stále nechtějí vzdát.Pokračovat ve čtení →
Správná chvíle
#on
Na ulici bych si jí vůbec nevšimnul. Nebyla ničím atraktivní a vůbec mě nepřitahovala. Dokud nevzala do ruky kytaru. Když poprvé pohladila struny, výraz v jejím obličeji se proměnil. Poslouchal jsem ji a nemohl uvěřit vlastním očím, uším, srdci. Najednou byla krásná. Pokračovat ve čtení →
Knihovnice
Obešla je zleva a zastavila se na kraji obrubníku. Vyprskly smíchy a ona pevně semkla rty potřené cihlovou rtěnkou. Semafor vyklepával nervózní rytmus a auta prolétávala jedno za druhým kolem jejích chodidel. Poklepala špičkou sandálu a otočila se na ně přes rameno. Pokračovat ve čtení →
Běžkyně
Běžela poprvé po dlouhých a únavných devětatřiceti nedělích a pak ještě těch posvátných šesti. Konečně si připadala volná a ocitla se na chvíli ve svém původním životě, v takovém, jaký ho znala. Stýskalo se jí po něm zoufale, zároveň byla ráda, že se do kolotoče věčného hledání a nenacházení jeho smyslu nemusí vracet, teď už ho totiž zná.Pokračovat ve čtení →
Lisboa, menina e moça
Udělala jsem všechno tak, jak jsem měla.
Na plotně jsem nechala jeho oblíbené jídlo, vyprala a vyžehlila mu oblečení a složila ho do skříně do úhledných komínků podle barev. Dala jsem si záležet na tom, aby bílé košile byly vlevo, barevná trička uprostřed a černá trička vpravo. Takhle si to přál.Pokračovat ve čtení →
Vánoce jsou za dveřmi! A my chystáme autorské čtení a vánoční večírek!
Hohó, Vánoce už jsou skoro za dveřmi! Chcete se na ně naladit s námi? Popovídat si o psaní, poslechnout si ukázku z knihy nebo jen popít víno a kafe? Pak jste srdečně zváni na náš vánoční večírek! Ještě než ozdobíte stromeček, zasednete ke štědrovečerní večeři a vrhnete se na rozbalování dárků, zapomeňte na předvánoční blázinec a pojďte se trochu pobavit.
Pokračovat ve čtení →
Máte doma snícího spisovatele? Potěšte ho poukazem na kurz kreativního psaní
Přemýšlíte, čím obdarovat své blízké, v nichž dříme kreativní duše? Sní někdo z vaší rodiny či kamarádů, že se stane spisovatelem, bloggerem nebo napíše první e-book? Věnujte mu poukaz na Kurz kreativního psaní!
Pokračovat ve čtení →