Kakao s marshmallow

V nápojovém lístku kralovalo horkým nápojům kakao s marshmallow. Uchechtla se a chtěla si promnout oči, jen tak na efekt, ale rozmazala by si pečlivě nanesenou řasenku a stíny.

Doprdele, kakao s marshmallow?!

Dostala na něj chuť, od první chvíle ale věděla, že si ho nemůže dát, protože by při objednávce zrudla tak, že by se její obličej a dekolt vzpamatovával minimálně další půlhodinu. To nemohla riskovat. Ne při jejich posledním setkání. Nechce, aby si ji pamatoval červeně flekatou. To pokušení ale bylo téměř hmatatelné. Kakao s marshmallow, panebože! Potřebovala ten nápoj aspoň vidět, jinak nebude schopna následujících několik hodin přesměrovat myšlenky jinam. Jako když vám řeknou, ať nemyslíte na růžového slona. Copak růžovej slon!

Pokračovat ve čtení →

Martina Hudečková: Výstup z komfortní zóny je semeniště inspirace

Vydává povídkové knihy a ráda žertuje o tom, že si porodila svou vlastní múzu. Její nová sbírka povídek Být či nebýt mámou otevírá témata, o kterých se těžce mluví, ale přesto je řeší celá řada žen.

Sympatická spisovatelka Martina Hudečková říká, že v kolotoči mateřství je důležité neztratit sama sebe. „Výstup z komfortní zóny je vždycky semeniště inspirace. Od narození dcery jsem hýřila a stále hýřím milionem nápadů,“ usmívá se během rozhovoru.

Pokračovat ve čtení →

Helena Žáková: Na začátku nevím, jak příběh skončí

Před nedávnem dopsala román Kdo zastaví déšť. Říká o něm, že je o lásce, americké hudbě a o upřímném pohledu na vztahy. Když tvoří nový příběh, nepíše si osnovy. Plánuje jen ve své vlastní hlavě. „Na psaní příběhů mě baví hlavně to, že se nemusím ničeho držet, baví mě, že sama na začátku nevím, jak to skončí, nebo co mě ještě napadne,“ říká Helča v rozhovoru.

Pokračovat ve čtení →

Tah

Po slunečních paprscích zbyly jenom rozpálené dlažební kostky. Přes koženou podrážku hnědých mokasín necítil nic. Stěny dýchaly do ulic horko, které nasály přes den. Z oken pootevřených do zadních dvorků, načichlých loužičkami psů a opilců, protahoval spálený olej. Zadíval se na umaštěnou nerezovou desku s prázdnými kbelíky od nakládaného zelí, kečupu a hořčice. Vzpomněl si na jednu takovou hospodu na malém městě, kde prsty se zašpiněnými nehty ulamoval bramboráky. Polkl.Pokračovat ve čtení →