Kráčela po mostě. Zmatek v její hlavě byl pro kolemjdoucí neviditelný – na rozdíl od výrazu v její tváři, který ho zrcadlil. Minula člověka. Registrovala jeho krátkou přítomnost v zorném poli, ale víc si ho nevšímala, protože stačil jediný podnět navíc a její mozek by explodoval.
„Namyšlená,“ uslyšela za sebou a strnula. Cože?!
Jedno místo. Tři časy. Jeden muž. Tři ženská srdce. A jeden láskyplný záchvěv, který na poslední chvíli proklouzne mezi prsty.Pokračovat ve čtení →
Na nohou jsem měla olympský prach. V ústech jsem stále cítila chuť čerstvého džusu vymačkaného z ovoce, které vyrostlo přímo na Peloponésu. Přestože bych si tu chuť nejraději uchovala na jazyku navěky, spláchla jsem ji kávou. Pokračovat ve čtení →
Řeka si ji přitáhla k sobě, Elišku. Holku, která spěchala na vlak, ale stejně se zastavila uprostřed mostu a koukala dolů, koukala na ni, jak se vlní, jak teče přesně tak rychle nebo pomalu, jak zrovna potřebuje, jak prostě jenom je. Řeka jí vysílala signály, i ty můžeš jenom tak být, plynout, existovat.
Nic neexistuje, jenom ty, řekl jednou Elišce kluk v baru. Byl z jinýho světa, fascinujícího a nedosažitelnýho, o to víc přitažlivýho. Snila o tom, že je tenhle kluk z baru její spřízněná duše. Nebyl a nikdy nebude, ale to neznamená, že by si to Eliška dokázala přestat přát.
Dvoj-povídka z dvacátých let. Minulých a současných. O dívkách na silvestrovské party, kterým je dvacet. Pokračovat ve čtení →
„S čím máš spojený Vánoce?” zeptala se mě, když jsme se vmáčkly k poslednímu volnému stolku v kavárně. Papírové tašky, z nichž nedočkavě vyčuhoval balicí papír s červenými jeleny na zlatém pozadí, jsem odkopla pod stůl. Hlavně si vánoční pohodu nekazit připomínkou dárků, nákupů a tlačenic.Pokračovat ve čtení →
Zážitkový kurz kreativního psaní bude 8. a 9. února 2020 v Plzni. Tvořit budeme v kavárnách i na ulicích. Znáte někoho, kdo píše a potřebuje povzbudit? Nebo někoho, kdo by měl napsat povídku? Pošlete ho k nám. Kupte mu kurz jako vánoční dárek. 🙂Pokračovat ve čtení →
Z celého našeho povídkářského srdce vás zveme na vánoční večírek. Budeme číst ze 3 románů a těšíme se i na vaši tvorbu. Přijďte. Dáme si kafe, svařák nebo punč. Pokračovat ve čtení →
Co by se mohlo stát, kdyby hrdina z románu Kdo zastaví déšť byl skutečný…
„Něco pro tebe mám,“ řekla jsem s úsměvem v okamžiku, kdy poprvé nastalo rozpačité ticho. Schovávala jsem si tohle eso v rukávu právě pro podobný případ. Neměla jsem v úmyslu ho tasit zbytečně brzy, ovšem teď se to hodilo. Vytáhla jsem zpod židle pánskou dárkovou taštičku a položila ji na stůl.Pokračovat ve čtení →
„Jé, ale já pro tebe nic nemám,“ zhrozila se, když vyndal z tašky oválný balíček a postavil ho na stůl vedle jejího šálku kávy.
„Tys nikde nebyla,“ zasmál se, ale v duchu se profackoval. Její tvář zůstala vážná.
Věděl, jak moc touží vypadnout a nemůže. Od malýho dítěte se neutíká.
Taková pitomá bota, pitomej fór, nejpitomější jsou vždycky ty pravdivý, ale zpátky už ta slova nevezme, tak co.
„Promiň,“ sklopil oči.
Mávla rukou, a dokonce se usmála, urvalo mu to další kus srdce. Ostatně to byla právě ona, kdo by si mohl s odřezky jeho srdečního svalu založit celé muzeum.